Praha zkouřená – deník dealera – kniha, která Vás vezme na divokou jízdu do nočního života pulzující Prahy. Povídky v této knize Vás přenesou do světa plného vtipů, smutku, zarážení i poučení.

Hlavní postava této knihy začíná jako mladý svobodomyslný muž, který se přestěhuje z poklidného západočeského lázeňského města do nekonečného kolotoče nočního života Prahy. Brzy se stává občasným prodejcem drog a postupně se tato činnost stává jediným zdrojem jeho příjmů.

V této knize se dozvíte, jak postava prochází mnoha pády a zakopnutími, ale zároveň se dostává do dobrodružných a nebezpečných situací. Jaké jsou jeho zážitky a jak ho tyto události změní?

Příběh se odehrává z velké části v samotné Praze a tak vám nabídne jedinečný pohled na město, které nikdy nespí. Tato kniha je určena pro všechny, kteří touží po nových zážitcích a nebojí se nakouknout do světa drogového dealera.

Nečekejte a pusťte se s námi do této nezapomenutelné cesty plné adrenalinu, emocí a zážitků, které Vás okouzlí. Objednejte si svůj vlastní výtisk této knihy hned teď!

Ukázka z knihy: příběh Ještěrka

„Můžu si ubalit?“ zeptal jsem se nakrátko ostříhaného barmana.

„Jasně kámo.“ Aniž by mi věnoval byť jen krátký pohled pokračoval v mytí sklenic.

Nadrtil jsem mezi prsty malý kousek paličky, do hromádky přisypal trochu tabáku, připravil filtr a s určitou dávkou obřadnosti si ubalil jointa. Po jeho zapálení se vůně mezi ostatními ztratila. Došlo mi, že se špek v různém stádiu spotřeby nachází u každého stolu.

Pomalu jsem kouřil a užíval si ten pocit, jaký můžete mít jen mezi lidmi se stejnou zálibou a stejným názorem na zákony. Chvíli po tom, co jsem odhodil ohořelý filtr do popelníku, ke mně přistoupil jeden z mužů od stolu, k němuž mě před chvílí nechtěli pustit.

„Čau, pojď si sednout,“ řekl mi perfektní češtinou.

„Díky,“ vzal jsem půllitr a přešel ke stolu.

„Ty sem moc nechodíš, co? Sorry, že jsme tě předtím poslali do hajzlu, ale víš, jak to je, když přijde někdo novej…“ rozpovídal se.

„Jasný, v pohodě. Já nejsem odsud, ice casino. Byl jsem tu všeho všudy dvakrát.“ S těmi slovy jsem obsadil volné místo na lavici u stolu.

„Seš na výletě?“

„Já se před pár dny přestěhoval do Prahy, tak jsem chtěl zajít na pivko někam, kde se hulí.“

„Jo, tak to jsi tu správně…“

Představil se mi jako Amir. Nebo Kamil. V tom prakticky nepřetržitém proudu slov valících se od všech stolů jsem to nebyl schopen rozeznat a ptát se mi nechtělo. Pár minut jsme si povídali, ostatní si nás nevšímali. Můj nový známý potom ubalil brčko hašiše. Černočerný plastik krásně voněl. Když mi jointa podal, abych si dal s ním, měl jsem ohromnou radost. Hašiš se sháněl těžko a kvalitní plastik ještě hůř.

Než joint oběhl celý stůl, byl jsem už totálně na kaši. Ostatní ale měli evidentně natrénováno a bavili se mezi sebou stejně jako předtím. Seděl jsem na lavici a rozdýchával hutnou zmatlanost. Naštěstí mi nikdo nevěnoval pozornost. Aspoň jsem si to myslel. Po chvíli se mě ale Amir/Kamil zeptal, jestli jsem v pohodě. Aktivoval jsem veškeré zbytky racionálního myšlení a poskládal tu nejsmělejší a nejkomplexnější odpověď, jaké jsem byl schopen.

„Jo,“ víc jsem toho ze sebe nedostal.

Zasmál se, plácnul mě po rameni a objednal mi matonku. Až v tu chvíli mi došlo, že mám v puse Saharu. Když jsem minerálku dopil a trochu se vzpamatoval, zhluboka jsem vydechl.

„Ty koxo. Masakr,“ řekl jsem a začal se smát. Naštěstí jsem smích udržel v hranicích jakési normálnosti.

Asi za čtvrt hodinky jsem byl zpátky v realitě a zapálil si cigaretu.

„Hele, čirou náhodou, neměl bys kousek toho šítku na prodej?“ zeptal jsem se optimisticky naladěn.

„Kolik?“ odpověděl mi otázkou muž na druhé straně stolu, který se mnou doteď nepromluvil ani slovo.

„Tak pět gramíků?“

„300 za jeden, když si vezmeš deset, dám ti jeden navíc zadarmo.“

„Ok. Tak deset.“ Skoro celá výplata za týden práce v čudu.

Chlap odkudsi z vesty vytáhl pytlík s kostkou hašiše a bez rozpaků mi ho podal přes stůl. Předal jsem mu tři tisíce a schoval hašiš.

„Tak se měj a někdy se zase stav,“ převzal slovo Amir/Kamil.

Pochopil jsem, že obchodní jednání skončilo a přešel zpátky k baru. Ještě jedno pivo a hurá domů. Teprve v tramvaji mi došlo, že jsem si obsah přepravky ani nezvážil. V modřanském bytě šla kostka okamžitě na váhu. Sedělo to. Na puntík.

0
    0
    Váš košík
    Váš košík je prázdnýVrátit se do obchodu