Rozpuštěná realita

Loni v listopadu jsme se známýma nasbírali lysohlávky a večer na zahradě je hned začali polykat. Celý večer jsem je zobal jak jednohubky, a jelikož jsme do toho hulili jedno brčko za druhým, brzy jsem ztratil přehled, kolik už jsem jich měl.

Házel jsem je do sebe, dokud se realita kolem nezačala rozpouštět. Teprve pak jsem si uvědomil, že jestli je tohle teprve začátek, čeká mě brutální jízda. Chvíli jsem měl pocit, že jsem u sebe doma, pak najednou uprostřed lesa, za chvíli zpátky na zahradě a tak pořád dokola.

Nějak jsem se dopotácel do chaty, a tam začal křičet. A jelikož na to nikdo nereagoval, řval jsem co nejvíc to šlo. A stejně nikdo nepřišel. Nějak jsem uvázl v nějaký smyčce, kdy mě přepadla stíha, že jsem umřel a nikdo mě neslyší.

Najednou se začaly rozpouštět stěny a byl jsem zase na louce, ležel v trávě a mojí mrtvolu ožírali brouci. Byl jsem mrtvej a dostal se do pekla. No a to peklo bylo v tom, že moje tělo bylo mrtvý, ale vědomí bylo živý. Pohyboval jsem se v nekonečné smyčce, ve které jsem měl zůstat, dokud si neuvědomím, že jsem po smrti.

Bylo to neuvěřitelně intenzivní. Totálně mě to odtrhlo od reality. Fyzicky jsem byl pořád v chatě, ale vědomím úplně jinde. Když jsem se vzpamatoval, venku svítalo a ostatní spali v chatě.

Bylo asi osm ráno a já byl šťastný, že jsem naživu a ne ve věčném zatracení. A taky překvapený. Kamarádi mi pak řekli, že si večer vůbec ničeho nevšimli, protože měli dost starostí sami se sebou.

Ohodnoťte tento příspěvek

[ratemypost]
0
    0
    Váš košík
    Váš košík je prázdnýVrátit se do obchodu